Afrika deník [srpen 2007]

Afrika Time aneb AKUNAMATHATA

[Čt 2.8.2007 / 13:02 - Johannesburg (JAR)]

Tak tohle jsou první řádky o tom, co bude, co je a co bylo... v textové podobě ke stažení ZDE.

To, že jsme na cestě už 1,5 dne a zapisuju první řádky do deníku až teď, a proc je tomu tak, to se dočtete v zápětí. Jsme v Joburgu (Johannesburg), ve městě s největší kriminalitou a asi i nezaměstnaností na svetě. Stalo se to náhle a bez předchozích úmyslů. Odlétali jsme v Út 31.7.2007 ve 20:00 z Ruzyně, kde nám již při odbavení sdělili, že náš navazující spoj do JAR se Swiss Air, je opožděn. Ok, no a co my s tím? NIC! Přiletěli jsme do Zurichu a na 'transportation desk' nám vysvětlují, že se nedá nic dělat a že nás na svoje náklady ubytují v jejich hotelu do dalšího dne, kdy budeme odlétat v 7:45 ráno. No dobrá. Po ujištění, že se o naší bagáž nemusíme starat, že 100% zítra (1.8.) poletí s náma do Joburgu, jsme odešli na zastávku 'hotel shuttles', abysme se šli najíst a spát. Na Swiss hotelu jsme cca ve 23h a jdeme si dát véču, kterou nám hradí, a nějaký pivo, které si platíme už za svoje. [Dovolená]

Hotel je slušnej (4stars) a tak si ještě s Martinem párkrát telefonujeme z pokoje na pokoj (1210 <-> 1405), protože máme každý svůj vlastní.

Ráno v 5:00 nás budí, jdem do lobby na hodně easy breakfast [stihnu jen juice a sladkej rohlík]. Při snídani nás zaujal pán s neobyčejně specifickým chováním. Dostává přezdívku 'Chrochta' (modří již vědí)! Stává se maskotem výpravy a naší cesty. Po odbavení, kdy znova z nohou sundavám svoje bagančata při předpalubní kontrole, usíná Martin v letištní hale, já ho nemůžu najít a málem nám odlétá letadlo do Joburgu.

Jsme konečně v letadle. Máme pohodlná sedadla a začíná nám 10h let, kdy nás provází několik občerstvení, palubní TV pro každého pasažéra s výběrem filmů a hudby společně s kamerama ve předu a na spodku letadla. Občas je na co koukat. Po cestě se dávám do řeči s pánem (ocelář viz. dále), co si přisedl na sedadlo vedle mě, protože je dlouhán a my máme pohodlná sedadla, kde si může natáhnout nohy. Již po cestě je nám jasné, že náš přílet v 18:10 nám neumožní pokračovat do Gaborone tentýž den, protože autobus jezdí 1x denně ve 14:00, takžě to nějak budem muset přečkat do druhého dne. Máme překvápko po příletu! Martinův batoh nedorazil a bude tady až s následujícím letem Swiss Air. :o(

Situace se opakuje jak v Zurichu. Jdem se hádat o ubytování a dostanem Southern Sun Hotel (opět 4stars). No co se dá dělat? Nabízeli nám, že batoh pošlou za náma do Botswany. Ale tomu ani jeden z nás nevěří, že by nás někde zastihli, anebo že ten batoh ještě někdy uvidíme. Dohodnem se, že si jej vyzvedneme zítra a pak se uvidí. Jedem na hotel. V lobby rozdávají skvělé 'Southern' víno. Urazíme 2 skleničky a pak se jdeme nacpat na večeři, kde mají kde co. Končíme u jedné láhve levnejšího vína, několika druhů masa, ovoce a sladkostí! Po tom všem nemáme problém usnout. Double bedroom a spánek do 9h ranní.

Jsme přejedení ještě ze včerejška a tak si jdeme dát jen kávu a něco malého. Po snídani stíhám napsat alespoň jeden info email k nám domů, aby se o nás vědělo, a pokračujeme na pokoj doladit dnešní program. Je jasné, že batoh (když to dobře dopadne) tu bude v 18:30, takže tu zůstáváme do dalšího dne a musíme si už zajistit lístky na bus do Gaborone a hostel v Joburgu na dnešní noc. Aktivity se ujímá Martin a vytelefonuje info o autobusu i o ubytování na hostelu, a kdy by si nás na letišti mohli večer vyzvednout. Provedli jsme potřebné rozmístění peněz, ať je nemáme na jednom místě, a Martin si šel zacvičit do hotelového fitness, protože cítí záda (stress?). Plánujeme cestu do Gaborone a následně do Francistownu.... TBC...

P.S. Ocelář je docela pohodovej chlapík. Pochází z Itálie, ale nějak jeho rodiče zavál vítr do Joburgu, a tak tu žije a dělá pro místní největší ocelárny jako ředitel provozu řízení 'něčeho'. Povídali jsme si docela dlouho. Žije s máti a jejich psem, co zůstal po otci, který už umřel. Chodil s ním na lovy. Je to loveckej pes. Jméno jsem zapomněl. Vyprávěl, že rád hraje tenis. Zná Ivana Lendla a Martinu Navrátilovou. Cestování ve vlaku v JAR nedoporučuje a ukazoval mi fotky svého domu, kterej má celej oplocenej vysoko kol dokola.

[Čt 2.8.2007 / 15:36 - Johannesburg (JAR)]

Jsme po obědě na hotelu, kde jsme se opět přejedli. Taky jsme poprvé vytáhli paty z hotelu k hotelovému bazénu, co má max. hloubku 1,2m a je dlouhý asi 4m. Za chvíli vyrážíme odchytit zmeškaný bágl a pak se uvidí...
Počasí je tak akorát, může být tak okolo 20’C, slunečno, bez mraků a trochu fouká.



[Pá 3.8.2007 / 11:32 - Johannesburg (JAR)]

Jsme na hostelu Backpackers Ritz v Joburgu. Vše proběhlo podle plánu. Odjeli jsme na letiště vyzvednout zpožděnej Martinův bágl, který nakonec dorazil, i když tam byl okamžik, kdy jsme trochu zapochybovali. Sledujeme totiž příletovou tabuli, kde 5 min před přistáním letu LX7288 (s Martinovým batohem) z tabule tenhle let zmizel :o) Nakonec se zavazadlo našlo, tak jsme byli oba rádi. Zavolali jsme na vybraný hostel a oni si nás vyzvedli na letišti. Přijeli jsme, ubytovali se a v opravdu neskutečně velkém baráku jsme si ustlali v tzv. DORMROOMu, pokoji pro několik lidí. Něco jako na chmelové brigádě.

*** Zapomněl jsem připomenout, že v hotelu jsme neplatili ani víno ani internet, prostě nám řekli, že je všechno OK. Stačilo jim, že jsme se odhlásili, tak jo... :o) Jede se dál...

Jsme ubytovaní na hostelu a dáváme si pifko z automatu. Bar jim před nedávnem zrušil 'asi' samotnej barman, takže teď se bude rekonstruovat. Z automatu byl HUNTER'S Cider Beer pořádně vychlazenej a fakt příjemnej.

Je ráno Pá 3.8. a my už máme zařízený jízdenky na Intercape Bus Liner do Gaborone (Botswana) + taxi na Park Station, odkud ve 14:00 odjíždíme. Celé to pro nás zařídil 'Pete', kterej se zdá být asi bossem tohohle hostelu. Všichni jsou neuvěřitelně usměvaví a příjemní. Dělá to na mě fakt dojem! Jdeme na nákup, něco na snídani a nějakej sandwich na cestu. Budem v Gaborone +/- ve 21h, takže aby jsme něco měli sebou. Doteď nás živili Swiss Airlines. Sedíme na vyhlídce za hostelem a čekáme na naše taxi, které tu bude ve 13:00 a hodí nás na náš autobus. Konečně budem v Botswaně.



[Ne 5.8.2007 / 9:18 - Francistown (Botswana)]

Už je neděle, jsme ve Francistownu. Stačili jsme uject cca 800km z Joburgu do Francistownu přes Gaborone. První bus byl v Pá z Joburgu a přes malé zpoždění z hl. autobusového nádraží, kde to vypadalo jak na našem Hlaváku, to proběhlo hladce. Dokonce tam byl jakýsi sraz odborových svazů, co tam juchal a něčeho se dožadoval. Nastupujem a jedem cca 45min, než nás vyhodí a nechají přejít do druhého autobusu, tentokrát asi správného, a dáváme si 340km do Gaborone. Je to dlouhé, pouští nám 2 filmy, oba Disney production. První o nějakém autíčku z vrakoviště, co rádo závodí, a druhým je Shrek III.

Přijíždíme na hranice JAR/Botswana. Všichni musí z autobusu ven a tak jdem za davem, který tuhle proceduru asi zná. Jdem do budovy, kde se vyplní info papír společně s pasem a vízama. Jen doplňujeme adresu, kde budem spát a je to OK. Na straně JAR překontrolovali jen pas a ftipkovali, ať si dám čokoládovou tyčinku. Kontrolorkám jsem se evidentně líbil ;o)

Přejdem tedy hranice pěšky a na botswanské straně zas nastoupíme a jedem. Cca za 1h jsme v Gaborone. Berem bágly a protože je 20:30, tak jdem zkusit, zda nestihnem vlak do Francistownu. Nádraží nacházíme celkem bez problémů. Čeká nás neuvěřitelná podívaná! Na hlavní nádraží je vstup jak na tržiště a vstup ke kasám je u perónu, jak do prodejny JEDNOTA! Fakt malinký. No a samozřejmě problém. Okolo se tísní 100 lidí a všichni naráz chtějí dovnitř a dveře jsou napůl zavřený a nikdo nemůže ani dovnitř ani ven. Chvíli okukujeme a pak se otáčíme a jdem hledat City Camp. Dáváme si procházku cca 4km a pak jsme u kempu, kde nám branku otvírá opilej černoch, co se představí jako Billy Boy ;o) V recepci už nikdo není, tak placení necháváme na zítra, stavíme stan a s chutí Becherovky jdem spát!

Ráno nás probouzejí slepice, kohout a kuřata. Jak na vesnici. Ale maj tu v pohodě sprchy i záchody, tak není ,co řešit. Rychle balíme, protože chceme stihnout autobus do Francis, ale nevíme, kdy odjíždí! Špekulujeme, jak budem platit, ale najednou se to vyřeší samo. Procházíme okolo 'madam', co vypadá, že tam uklízí, a za pozdravem 'Hi' následuje 'Sorry' a máme v ruce knihu, kam vpisujeme údaje, a budem platit. Chceme platit v USD, nato ona, že je to nestabilní měna a že máme jít do banky do města vyměnit si. Chvíli se dohadujeme a nakonec platíme v USD a ještě nám vrací v místní PULE. Je nám jasné, že musíme směnit peníze tak jako tak, capem do centra do centrální banky (jinou jsme tu nenašli). Druhé patro a tam prázdná přepážka. Měníme 150$ = 855 Pula a slečna mi zas vypráví, že Botswana je beautiful country, beautiful country a směje se na mě!?! Pokračujem na BUS station. Není to tak težké, když máme průvodce. Opět to překvapuje svojí rozlohou a koloritem. Všude někdo, telefonní karty apod. Kupujeme fastfood s kolou a jdem na stanoviště, z něhož odjíždí velké busy, s informací, že na ten správnej autobus se musíme zeptat a lístek koupíme až v autobuse. 2-3 zeptání a už víme, který autobus jede do Francis a že jede v 10:30. Okamžitě nás uvádějí do autobusu, předtím si jen uložíme batohy do spodního úložného prostoru, a už čekáme, až se odlepíme. No odjíždíme až 1/2h po stanoveném čase ;o) Lidé pořád přicházejí, na nástupišti je pořádnej šrumec, a do autobusu pořád, opravdu pořád, vcházejí prodejci vody, sladkostí a fastfoodu, který nakoupili vedle v prodejně Hungry Lion a vůbec jim nevadí to přeprodávat o několik desítek metrů vedle cestujícím v busu ;o) Je to neuvěřitelná podívaná, která se hned tak nevidí. Prodejce musí několikrát vyhánět i sám řidič, a to holí, ale oni se znova a znova vrací zpět, třeba i pod záminkou, že pomáhají nakládat cestujícím zavazadla. Vtipný je, že si svůj obchod opravdu udělají. Jedem, a čeká nás 430 km s něco málo zastávkama a stejným koloritem prodeje občerstvení u každého zastavení. Po 5-ti hodinách celkem svižné jízdy, kdy jsme museli na žádost místních zavírat okna, protože na ně foukalo, jsme trochu unavení dojeli slavnostně do Francistownu. Dohodli jsme se, že tu zkusíme zůstat den a trochu se spravit po 2 dnech vysedávání v autobuse. Martin udělá rychlej nákup v místním SPAR marketu. Kupujem dvě pivka a vydáváme se hledat MARAGA Hotel (kemp). Je to dost daleko, cca 4km z centra podél jedné z anonymních silnic, kde je dost prašno! Po cca 1h docházíme na místo, kde je drahej Lodge i Casino. U vchodu je slečna s dětmi, a když ji míjíme, tak zaslechne naši čestinu a česky nás osloví! Dáváme se do řeči a okamžitě nás se svým manželem uvítají a zvou na večeři k nim domů. Jdem si zaplatit kemp, postavit stan, dát sprchu a ve 20:00 si nás autem vyzvednou.

Je to neuvěřitelný, že tu vůbec někoho potkáváme a natož pak Čechy. Celou cestu, co jsme šli do kampu, žádnou bílou tvář nepotkáváme.

Tak ve 20:15 nás vyzvedává Luboš (doktor internista), co sem přijel před 9 lety na inzerát, a veze nás do polo-státního baráčku, kde žije se svou ženou Radkou (původním povoláním zdravotní sestra) ze Šumperka. Radka přijela do Francis za Lubošem před 7 lety a mají spolu 2 děti, 3 a 5 let. Obě narozené v Botswaně. Doma mluví česky, ve školce anglicky a tswansky. Luboš je specialista i na HIV a společně s několika dalšímy doktory tu dělá na místní klinice skoro všechno! Radka se v srpnu vrací i s dětma do Čech, Luboš má kontrakt do 03/2008 a pak se prý uvidí, co dál.

Pozvání na večeři bylo milé. K večeri bylo kuře na zelenině s bramborovou kaší a párečky. A byla i slepičí polévka! Povídali jsme si úplně o všem, o Botswaně, o Čechách... a čas běžel tak, že jsme vypili pár pivek a cca v 1h po půlnoci nás Luboš hodil zpět do kampu.

Zdálo se, že bude zima, ale v noci bylo fajn a jen pak k ránu začal foukat vítr, což vydrželo až doteď, tj. do neděle. Na obloze jsou mraky, fouká, ale celkem to jde - je to jak podzim u nás. V 10h nás Luboš opět vyzvedává a projíždí s náma město, kde fakt nic kromě supermarketu není. Viděli jsme letiště, vilu co postavili jeho kamarádi Joe & Josef a ještě další parcely, komplet oplocený. Udělali jsme si malej nákup, vaříme polévku na oběd a večer kolem 18h nás opět vyzvednou, protože nás znova pozvali k nim na večeři. Je to fakt neuvěřitelný, ale proč ne. My jsme si zjistili, že nám autobus do Maunu (cca 470km) jede zítra (v Po) asi v 11:30 a tak to bude zas celodenní akce.

P.S. V obchodech v neděli neseženete žádný alkohol.

Jdu zkoumat vařič a pak bude asi siesta ;o)



[Út 7.8.2007 / 17:40 - Maun (Botswana)]

Jsme v Maunu. Naposled jsem psal z Francistownu. Po siestě si nás opět (v neděli) vyzvedl Luboš, tentokrát s Danielem, aby se podíval na náš stan. No dovnitř se mu nechtělo. K večeři byla polévka alá bramboračka, ale z místní dýně co se jmenuje Butternutt. To bylo super a pak jsme měli české roštěnky s rýží. No prostě skvělé. V neděli se nikde neprodává alkohol, tak jsme to měli se sodovkou, ale to vůbec nevadí. Nakonec byla káva.

Opět jsme si povídali o všem možném i o cestování v Botswaně, kdy Luboš říkal, že kromě Chobe NP, kde byl asi třikrát s rodinou, nikde moc nebyl a že si to musí dát. Požádal jsem o ručník, protože ten můj se někde v kempu ztratil nebo ho odnesl vítr. A taky jsem si stihl dobít baterku do foťáku. Pak nás dovezli zpátky do Marangu (náš kemp).

Druhý den ráno (v pondělí) jsme jeli s Radkou koupit novou TV, protože ta stará jim odešla a děcka (Daniel a Adrián) by se neměli jak zabavit, neb na TV jim pouští dětské programy a DVDčka se zpívánkama. Měli jsme čas před odjezdem do Maunu do 11:30 a tak jsme stačili TV ještě zapojit a rozchodit. Za to jsme dostali snídani. Vejce, fazole, kávu. Potom nás Radka odvezla na bus station a my nádherně odjeli. Cesta do Maunu trvala cca 6h. Projížděli jsme přes jeden NP - Nxou, kde jsme z autobusu viděli naše první zvířátka - zebry a pštrosy. Po příjezdu do Maunu jsme se rychle zorientovali a šli rovnou na minibus, ale nakonec nás vytroubil taxík, co nás zavezl 'celkem' draho za 20 pula do našeho kempu Okawango River Lodge, kterej je fakt příjemnej a leží cca 10 km od centra v oblasti zvané Matlapanang. V době našeho příjezdu bylo spousta lidí už na baru, kamp byl zcela prázdný, všichni přespávali asi v bungalowech. Po nás přijel už jen jeden jeep s třemi lidmi, co se s námi dali do řeči. Neuvěřitelné, co čert nechtěl! Ten nejvíc upovídanej a největší z nich je Štěpán (Čech). A tím začíná naše nová epizoda - jak se dostat na safari a dál v Botswaně.

Štěpán je štístko! Odjel do světa před 3 lety a doteď projel přes 50 zemí a směřuje z jižní Afriky na sever do Egypta, a do Čech, kde chce být na vánoce '07. Během večera vyprávěl neuvěřitelné historky a zážitky. Všechno to sem nenapíšu, ale už teď je jasné, že jsme měli fakt štěstí, protože se zdá, že pojedem pár dní s partičkou a budem shareovat money. Mají dost plánů a nám vyhovuje pobejt s nima. Kluk je Asaf a jeho dívka Gabi - jsou z Israele. Koupili si v Joborgu auto a cestujíc po JAR přes Namibii dojeli zatím až sem, do Botswany, za 4 měsíce. Se Štěpánem jsme si povídali až do půlnoci u ohně a bylo to pro všechny (zvláště pro nás s Martinem) fakt neuvěřitelný. Pro nás to bylo zjevení, které nás vezme s sebou na safari a na řeku Okawango. A pro Štěpána asi taky, protože zas po čase mohl mluvit česky. Ještě se tu objevila dvojice z Rakouska (holčina a její bratr), který se s nima několikrát potkali v Namibii. Oba cestují už taky několik měsíců - od dubna '07, neboť jsou na lékařské škole mají možnost cestovat, a dokončí ji, až se vrátí. Holčina je sympatická a hovorná. Štěpán o ní vyprávěl, že jezdí sama stopem a to i v Joburgu! Domlouváme se s trojicí A+G+Š, že zítra (v úterý) pojedem do města zjistit ceny za Mokoro Trip na Okawango River apod. Neuvěřitelnej večer a pro nás oba i štěstí!

Ráno se nějak posbíráme, vaříme vlažnej čaj a dáváme si kapučínové muffins společně s první pilulkou Malaronu (malarika). Užíváme jednu denně vždy s jídlem. Oba dva ji přestáváme bez problémů. Do města vyrážíme cca v 11h. Dorážíme do InfoCentra a sbíráme první informace o Mokoro tripu na deltu Okawanga a o leteckém výletě tamtéž. Zjišťujeme, že u správcovské organizace, přes kterou se celej trip na dřevěných vydlabaných kmenech (Mokoro) na Okawango organizuje, se dá pořídit za 1/3 ceny té nejlevnější nabídky v našem kempu! Cena v kempu je 680p za osobu na 2 dny. Cena od správců NP je cca 200p za osobu na 2 dny! No jo, už je to tak, je to všechno jen business. Hned potom co získáváme povolení a domlouvá se čas na zítra (v 8:00) na smluveném místě, jedem dál zjistit Air trip. Je tu několik společností. Plus/mínus všechny stojí cca 1600p per airplain. Cesna 208 + entry fee 50p/person. Nakonec nacházíme tu nejlevnější - Moremi Air - a domlouváme let na tento pátek. Let bude trvat cca 1h a uvidíme něco úplně jiného a už teď věřím, že to bude velkolepé! Opět se opakuji. Tahle parta je pro nás ohromný štěstí, protože sami bysme takovouhle cenu asi nikdy neměli. Cesna je pro 5 lidí a tím pádem se nádherně podělíme o náklady. Čeká nás tedy St a Čt na lodích na Okawangu a pak si to prolítnem letadlem v pátek. Následně se dovídáme, že mají namířeno přes NP Moremi a Chobe do Kasane na Victoria falls a tak je okamžitě atakujeme dotazem, co kdybysme jeli s nimi. Jsou pro! Jupíííííí. Máme obrovskou radost. Podělíme se o náklady na společné jídlo a benzín. Jdeme si požádat o povolení pro vstup do NP, protože bez povolení to není moc reálné, vject tam jen tak na vlastní pěst, a na místě bysme jej nemuseli dostat. Spravci WildLife nejdřív tvrdí že NP je busy a není tam místo v campsites, ale nakonec to Štepán nějak ukecává a my máme povolení. Čeká nás jeden celej den v Moremi a následně jeden celej den v Chobe, kdy pak dorazíme do Kasane. Bude to neuvěřitelnejch následujících 5 dnů! Domluveno, jsme TEAM ;o)

Jdem na nákupy. Bude i guláš s rýží. Měníme ještě peníze, odepisujem na pár emailu, kupujem si nějaké vínko a pohledy. Zpátky z města jedem minibusem, kterej je asi tak 4x levnější než taxi, stojí za oba jen 5p. Zkouším s řidičem smlouvat na 4p, ale nějak to nevychází ;o). Sedíme na zadní sedačce a v minibusu je celkem 14 lidí! Jsme v kempu. Já si dávám kafe, píšu deník a těšíme se na zítra. Martin je vykoupanej, navoněnej, cítí se skvěle, zapaluje si cigaretu a dává bolševikovi 1 rok maximálně 2 ;o)



[Ne 12.8.2007 / 8:00 - Khwai / Moremi NP (Botswana)]

Jsme v kempu Khwai u North Gate národního parku Moremi. Za posledních 5 dní jsme udělali pěkný kus cesty. Vrátím se zpět k úterý, kdy jsme náš trip teprve domlouvali.

Parta dorazila docela pozdě. Připravujeme guláš - 1kg cibule, 1.4Kg masa. Připravujeme to ve velkém kotlíku, který má 3 nohy a říká se mu 'poike'. Guláš připravuje Štěpán. Ve finále jej děláme na ohništi v kempu. Guláš byl super, jen trochu zhořknul. Bylo okolo toho hodně legrace. Jdeme spat, protože ráno vstáváme brzo. Musíme být v 8:00 v Maunu odkud vyrážíme na Mokoro trip na 2 dny.

Přijíždíme do stanice, kde naskočí mladíček Kejwy a vlastně nás dovede do vesnice, kterou bysme jinak nenašli. Tam se vymění s naším průvodcem Charlesem a jeho doprovodem Krossem, kterej byl bratr Kejwyho. Vyrážíme dál jen posádka se trochu vyměnila. Charles jede s náma v autě a Kross na kapotě našeho 4x4 a s sebou si veze cca 3m tyč na Mokoro. Asi po hodině dorážíme do místa, kde nasedáme na lodě. Jen Asaf a Martin se vrací do vesnice s autem a k nám se vrací pěšky. Po cestě potkávají dva slony. Museli se jim vyhnout. Vybrali jinou cestu, ale tam narazili na slony tři. No Martin říká, že zachoval chladnou hlavu, ale byl to jeho nejbližší kontakt, co kdy měl se slonem! Asi by to tak bylo pro všechny. Nakládáme bágly na lodě a jedem. Je to paráda! Ukazujou nám leknín - African Lilly, spícího hada v rákosí, pobíhající opici (babuna). Je to pro nás šok, protože to jsou první zvířata, co vidíme. Jsou od nás sice x desítek metrů, ale i tak máme radost. Po 1.5h dorazíme do místa, kde budem spát. Musím poznamenat, že máme 3 lodě. Jedem vždy po 2 + jeden 'gondoliér' až na Štěpána, ten jede sám s báglama. Vybalíme věci pod stromy, stavíme stany. Všichni je mají, neb spát v hamace venku se nedoporučuje. Štěpán bude spát s náma. Průvodce vyhlašuje siestu a do buše vyrážíme až v 15:30 na večerní walk. Vidíme antilopy, žirafy a dorážíme k poolu (rybníku), kde jsou hroši!!! Paráda! Je to fakt neuvěřitelný. Jsme tam cca půl nebo tři čtvrtě hodiny a i přesto, že nemám dostatečnej zoom na foťáku, je to skvělý. Čekáme na západ slunce a pak se vracíme do tábora. Ohříváme si guláš s rýží a po jednom pivu jdem spát.

Druhý den vstáváme v 6:30 a temeř v zápětí vyrážíme na ranní walk, který zabere cca 4 hodiny. Narazíme na pár ptáků a jednoho zbloudilého slona. Vracíme se do tábora, dáváme si oběd, balíme věci a vracíme se na Mokoro trip. Tentokrát to jede rychlejc, protože se vracíme a jedeme po proudu. Než se stačí vyrazit pro auto, zkoušíme si řídit, jezdit na Mokoro lodích. Není to tak jednoduchý, jak to vypadá, ale asi by to šlo s trochou cvičení. Štepán se s lodí potápí, ale asi jen 0.5 m, není tady hluboko. Při návratu pro auto pomáháme vyřešit jednu uvolněnou pružinu zadní nápravy Africatours autobusu, co se tam s náma míjí. Vracíme se zpátky do města. Charles a Kross se s náma loučí, zůstávají tam, kde jsme je nabrali, a do Maunu nás vede opět Kejwy. Ptáme se ho na cestu. Ve většině odpovědí nám odpovídá 'Keep the same route'. Nicméně nám tím asi chce naznačit, že to je jedno kudy, protože někde z buše stejně vyjedeme na hlavní silnici. Vracíme se do našeho kempu a po cestě se ptáme na steakhouse. Je nám doporučenej restaurant B&P jen pár metrů od kempu. Ptáme se na stejky, ale nic takovýho nemaj, pravděpodobně ani nikdy neměli. No alternativou je kozí maso se studenejma fazolema a dva obrovský knedlíky. Vypadá to zajímavě, ale ja to všechno 'vymet' uplně až na dno. Hladík.... Dáváme 2-3 pivka a jdeme do kempu spát. Na zítra (to je v pátek) máme objednaný let nad Okawango Delta a to v 8:00 ráno. Musíme všechno zabalit, protože pak už se do kempu nevracíme.

Je pátek ráno. Moc nesnídáme, ale mažem na letadlo. Stačíme si koupit jen pár koblih a jdem do kanceláře Moremi Air. Vyzvedává si nás pilot, co je tu z JAR z Joburgu. Sympaťák. Projdem přes letištní kontrolu, přes letištní plochu a po krátkém rozdělení sedadel už stoupáme a letíme. Let je naplánovanej na jednu hodinu letu. 30 minut od delty Okawanga do centra a 30 minut na zpáteční cestu. To, co jsme viděli, se nedá popsat slovy, protože to bylo užasný. Letadlo se naklání chvíli nalevo, chvíli napravo. Vidíme toho fakt spoustu a hlavně místa, kde bysme se za normální peníze nedostali. Takhle nás to každýho stálo cca 310p ~ 1000,-Kc. Nám Čechům je dobře, Izraelitům ne. Asafovi bylo blbě od 3 minuty, co jsme vzlítli, a Gabi zvracela cca v půlce letu, ale ustáli to dobře. Po návratu čekáme chvíli na letišti než se srovnají a jdem naproti na snídani. Jeden páreček, jedno vejce, jeden krajíc a kafe + O.J. Za 20p docela málo, ale stačí to. Jdem vyměnit svíčky u auta. A pak následují nákupy. Martin se snaží vybrat peníze z ATM ze svojí MasterCard, ale tady MC moc nefrčí, používají spíš VISA. Našli jsme jen jeden bankomat, co bere MasterCard. Máme nakoupeno, vyřizujeme internet, kde Asaf posílá foto starých svíček. Bereme benzín, mejeme okna a mě se podaří promáčknout už takhle rozbité zpětné zrcátko. Prostě mám svůj den. Jsou 4 odpoledne a my vyrážíme do kempu Kaziikitti u South gate do Moremi NP. Přijíždíme cca v 17:30. Už jsme tím pádem v přírodě, kde jsou i zvířátka. Sice žádné nevidíme, ale prý tady jsou... AKUNAMATHATA = No problem!

[St 15.8.2007 / 19:31 - Livingstone (Zambie)]

Musím začít tím, co se přihodilo dnes, než na to zapomenu. Během našeho noclehu na “Lodge” v Kasane se po ploše procházeli sloni a Martin nás na ně se Štěpánem asi v půl 2 ráno upozorňoval, přičemž my jsme je opravdu shlédli a hodili se na bok, abysme pokračovali ve spánku. Protože něco jako slon v blízkosti stanu nás přece nemůže rozhodit. Ráno jsme si v klidu prohlédli stopy na pozemku, zamávali rodince 4 slonů, kteří tam ještě byli, a zabalení vyrazili směr Kazungula - hraniční přechod do Zambie. Musíme tudy, protože je tu přejezd pro auta a náklaďáky. Je tu správnej mumraj. Všechno jsem nafotil. Po převozu parkujeme na zambijské straně a jdem vyřizovat víza, pojištění na auto a směnit alespoň nějaké peníze. Obcházíme pár pojišťoven. Upozorňují nás na několik podvodníků, že ne všichni Vám prodají 'valid' pojištění..., i přesto nacházíme jedno, které je OK. Stojíme frontu na víza. Cena p/p je 25 USD a tomu se prostě nevyhneme. Vyřizujeme je hladce a trochu lžeme, že máme zajištěné spaní v Lolly Boy backpacker, ale to je jen maličká klička. Všichni jsme prošli OK. Další krok - Asaf musí proclít auto a koupit si pojištění. To necháváme na něm a protože se trochu nudíme, tak jdem se Štěpánem okouknout jídlo. Kupujeme si rybu a studené fazole za 15000 kwacha. No jo no, tady všechno stojí x tisíc. Předtím jsme na ulici stačili vyměnit peníze v kurzu 1 pula = 660 kwacha. Oficiální kurz ve směnárně byl 650 kwacha, ale když jsme tam byli, tak směnárník žadnou místní měnu neměl, což nás fakt trochu překvapilo. Pár veksláků se nám snažilo nabízet 500 nebo 600 za 1 pula, ale nakonec nás jako vždy zachránil Štěpán, když se zeptal místní kočky na cenu a ta přivedla svého známého, co nám dal good price! OK. Máme vše a jedem směr Livingstone. JollyBoy je nádhernej backpacker, ale plnej. Nacházíme alternative - Cholwe Adventures s postelema. Po 2 týdnech budem spát v posteli a ještě jsme si nechali vyprat pár věcí. Všechno vypakováno a vyrážíme okouknout Victoria Falls! Už je to tak, platíme 10 usd = 60 pula vstup a jdem se kochat. Tady není nic moc co psát. Strávili jsme tady 6h. Chodili jsme kolem dokola a nevycházeli z údivu! Sice jsme byli jen na zambijské straně, ale i tak to bylo úžasný. Zůstali jsme tady až do západu slunce! Během té doby mě jeden chlapík ze zimbabwské strany nabízel, ať se jdu podívat na Bungee Jump, tím že bych podlezl plot, ale nakonec z toho nic nebylo a já od něj raději koupil 3 náramky za 40 pula dohromady. Startovní cena byla 120 pula. U vchodu na Victoria Falls je ohromné tržiště, kde si po prohlidce každý něco koupil. Pro všechny to bylo neuvěřitelné a jsme všichni šťastní a unavení. Píšu deník, Martin vaří večeři. Když všechno půjde dobře, zítra vyrazíme do hl. města Zambie -Lusaky a pak směr Malawi, před odjezdem ještě asi návštěva muzea Dr.Davida Livingstona. Ale teď už se musím vrátit na str.15 našeho deníku (tady se vrátím jen v čase), kde jsem naposled přestal psát!

>>> Přijíždíme do Kaziikitti kempu. Vítá nás mladičká kočka a ještě jeden mladík. Spát budem jako vždy ve stanu. Štěpán ve své hamace. K večeři si děláme kuře a pečené brambory. Užíváme si, protože se po Mokoro hrozně těšíme na něco nového. Okolo prý jsou zvířata, máme respekt, ale nic se přes noc neozývalo a tak vstáváme brzo ráno, ještě za tmy. V kempu jsou záchody i sprchy. Sprchu jsem vyzkoušel už večer a víc než teplá teče spíš studená, tak to alespoň osvěží, když už to nesmeje špínu.

Je zabaleno, vyrážíme směr NP Moremi. U vstupu South Maqwe Gate prohlídnou naší 'permission' z Maunu a jedeme až do nejzápadnější části parku na Mboma Island. Cesty nejsou moc značený, ale nějak se orientujeme a jde to. Zvířata se začínají objevovat. Každý den je to jiné. Máme za sebou i setkání se slonem, co proti nám trochu vykročil. Tak jsme si chvili poseděli v autě a pak pokračovali dál. Zdá se, že nejzápadnější část není zas tak často navštěvovaná. Tím lépe pro nás, máme co sledovat. Začíná tu být opravdu hromada slonů a žiraf. Otáčíme se přes Fourth Bridge, kde pomáháme místním s opravou pneu, a míříme přes Xakanaxa Air Strip zpátky přes hippo pool, kde stihnem západ slunce. Je to tu překrásný! Dorážíme do kempu Khwai. Je tu trochu plno. Ale pro nás je to dobře. Po tom, co jsme dnes všecko zažili, máme pocit klidu a můžem si dát v pohodě sprchu. A protože je dneska 11.8.2007 a já mám narozeniny, je čas otevřít 5l kanystr vína a začít pít! Všichni se baví, oheň hoří, jídlo připravuje Štěpán a po pár skleničkách je tu hodně legrace.

Ráno balíme a fotíme si nezbedné opičky poskakující po stanech jen tak pro radost. Přejíždíme most směrem k North Gate Moremi NP. Most byl asi před 4 dny rozbořen (prolomen) a nedalo se přes něj přejet, ale dnes 12.8 už je OK. Papíry a jedem směr Savuti kemp. Okolí se hrozně proměnilo. Je tu míň stromů a víc otevřeného prostoru. Nacházíme pár pools, které jsou nakonec rozpoznány jako řeka a v ní jsou všemi milovaní hippos, hrošiiiiiiii. Jsou tu na hromadě a je jich tu nespočet! Všichni jsou happy. Po cestě mi do oka padl ještě krokodýl. Finišujem do Savuti, ale před tím se nám ještě podaří odchytit lvy! Lépe řečeno dvě lvice a dvě mláďata. Jsou majestátní a my je nacházíme úplně v tom nejlepším světle a otevřeném prostoru! Úlet. Celá tahle náhoda má svoje vlastní pokračování bez našeho přičinění. Chcípá nám auto. Asaf neví proč, možná benzín... Nojo, ale my jsme 4 metry od lvic! Trocha paniky! Co teď, co budem dělat? Nakonec přijíždí další auto, staví se před nás, a jejich řidič (cowboy) normálně vystoupí ven, kočky se vyplaší a poutečou. Neuvěřitelné, už jsme si mysleli, že ho napadnou nebo tak něco! Naštěstí se nic nestane a my se necháváme zaháknout a odtahuje nás pryč tj. zpátky na cestu. Zjistíme, že nám došla první nádrž a přepnutím na druhou se tam dostalo trochu vzduchu, a tak až po chvíli a zařazení 2. rychlostního stupně se chytáme a můžem po svých dojet do kempu Savuti. Dojíždíme už za tmy. Nakonec najdem docela fajn místo. V tu dobu už s náma ve stanu spává i Štěpán. Přece jenom zvířata se potulují všude.

Ráno směřujeme k Mabuke Gate a podaří se nám u Gubaatda Hills vidět znova lvy, tentokrát však dva samce. Za posledních 12 hodin 6 lvů a předtím 3 dny vůbec nic! Následuje trochu nudná cesta přes Chobe Forrest Reserve, do které jsme se dostali ze Savuti. Projíždíme i přes Kachikan s několika vesnicemi a krajina se opět začíná měnit! Na konci nás čeká Ngoma Gate do Chobe River Front. Ngoma je vlasně už hraničním přechodem do Namibie. Ale my jsme v Chobe River Front a směřujeme do kempu Ilaha. Ve většině případů nemáme rezervaci pro daný kemp, ale vždy se místo našlo. Platí se 30 pula za osobu/noc a 120 pula osoba/den jako entry fee do 11 hodiny následujícího dne. Do Ilaha přijíždíme brzo a tak se jedeme ještě projet. Chceme vidět leoparda. Ztrácíme jej jen o chvíli, protože se ptáme protijedoucích aut, ale než dojedem na místo, kde je mrtvý buffalo, kočka zmizí. Odměnou za to vše je nám pohled na planinu, kde je víc jak 250 slonů, co se přišli napít a najíst! Něco takového jsem nikdy neviděl a asi už neuvidím. Do kempu se vracíme těsně po západu slunce a jen co najdem místo na spaní a přitáhnem pár větví na oheň, zjišťujeme, že máme píchlou pneumatiku. Rozděláváme oheň, Štěpán a Asaf mění pneu. Vaříme rychle večeři a celkem brzo lezem do postele, protože to byl dlouhej den a ráno si to chceme ještě užít, tj. než dorazíme do Kasane, a do 11h musíme zmizet z NP.

Ráno nám Martin sděluje zvláštní novinku! V noci jsme měli u stanu návštěvu! Dva lvy! Prý je viděl skrze moskitiéru a nemohl nic dělat, ani se pohnout. Zbytek noci nezamhouřil oka a tak nám ráno nezbylo než mu dát za pravdu, protože to dokazovaly stopy před stanem. Od té doby nás se Štěpánem nemá rád, protože to byl náš nápad nechat otevřenej stan jen s moskitiérou kvůli vzduchu ve stanu!

Jedem směr Serondela na Puka Flats. Všude je spousta ptáků. Je to super sledovat je jak nalítávají nebo přistávají. Asi 4km před Chobe North Gate a 15minut před 11h vidíme našeho prvního a jediného leoparda. Je sice v křoví a ne moc dobře osvětlen, ale máme ho. Za gatem vjíždíme po 5-ti dnech opět na asfalt a přijíždíme do Kasane. Následují nákupy, tankování (protože naše 4x4 si vezme v terénu tak 18l), pohledy (za které si musíme připlatit, neb 2.75p je na pohled málo, konečná cena, aby nám to vzali na poště, je 4.10p). Stíháme si dát oběd v supermarketu, internet a poslat pár emailu domů. V mezičase nám opravují pneu a sháníme extra kanystr na benzín, protože benzín v Zambii je cca 2.2x dražší než v Botswaně a proto se vyplatí vzít něco s sebou. Druhá možnost je koupit benzín na černém trhu (na ulici). To samé platí i o penězích. Na ulici se dá sehnat 'better price' než ve směnárnách. No uvidíme. Při shánění kanystru si všimneme, že nám kape olej od převodovky! Oops, další problém s autem. Budem to muset nějak pořešit. Nakonec místní volají servismena a ten přijíždí do 1/2 hodiny. Musíme koupit novou pružinu do převodovky, protože z ní kape olej a těsnění je porušené. Cca za 1h je všechno vyřešeno a my můžem vyrazit. Je 17:30 a převoz do Zambie funguje do 18:00. To je sice pravda, ale office pro exit ze země funguje do 17:00. Takže je jasný, že zůstáváme v Kasane. Jedem ještě dotankovat, aby jsme ráno byli ready to go; teď už jen sehnat ubytování. Na pumpě nám poradí jeden lodge nedaleko. Ten má sice plno, ale když se s ním domluvíme, že chceme jen přespat, 1x stan, 1x auto, 5 lidí; cena za noc 100 pula za všechno je akceptována a zůstáváme. Podaří se mi domluvit s klučinou, co je tady u vysílačky, že mi dobije všechny 3 baterky do foťáku, protože už jsem se šťávou uplně na dně. Je milej a tak mu ukazuju, jak to funguje, a dobíjí mi je přes noc. Večeře (rýže/luncheonmeat/zelenina/rajčatový salát/jahody/víno). Hotovo, jde se spát.... Je večer 14.8.2007.

[Ne 19.8.2007 / 19:31 - Senga Bay (Malawi)]

Ve Čt 16.8 předtím než jsme ulehli, dorazila do backpackeru skupina a nám na pokoj přibil ještě jeden chlapík. V pohodě, jen ráno měl pár telefonátů, když jsme ještě spali! Líně vstáváme. Martin se Štěpánem dělají báječnou snídani. Vejce + toust + moje slabé kafe ;o) Sedíme venku u bazénu. Všichni jsme usměvaví, šťastní z Viktorek a tak se nikam nespěchá. Domlouváme se na návštěvě muzea Dr.Livingstona. Z lodge odjíždíme po 11h, ale protože víme, kde to je, stačí nám zabalit, sebrat vyprané věci ze sňůry, naházet bagáž opět do auta a jedem. Muzeum je kousek. Ukecáváme vstupné na studentské. Chtěli vidět naše student ID karty, Martin dává českej řidičák, já mezinárodní, a prochází to. Muzeum má několik částí o lidech + pravěku, o jejich životě a přeměně do současnosti. Druhá část je o přírodě, pak nějaká výstava fotografií ze Zambie a pak vše o Davidu Livingstonovi. Je tu i kapitola o Dr. Holubovi, o tom jak napsal knihu o Africe a o tom, že byl prvním, kdo nakreslil mapu Viktoriiných vodopádů. Po 1,5h už je prohlídka únavná. Po chvilce vyrážíme. Destinace je hlavní město Zambie, Lusaka. Cesta je trochu monotónní, krajina fádní, né moc lidí. Po cestě řídí Gabi a je to trochu jako když řídí žena a veze 4 chlapy. Zastavujeme v jedné vesnici na něco k snědku. Odvážíme se dát si v místní restauraci nějaké kuře a kolu. Je to vtipný. Krčma, kde nic není, jen 2 kluci a 3 láhve od limonády a 8 kousků kuřete. Pokračujem v jízdě. Do Lusaky dojíždíme okolo 21h, takže zas potmě. První ubytování je plné, tak dáváme druhé. Tam místo mají. Je tu místnost o 5-ti postelích / palandách. Jsme rádi. Není to nejlevnější, ale to nevadí, nemáme možnost si vybírat. Kuchyně už dnes taky zavírá, tak nemáme moc na výběr, takže jen kuře a rýže. Rýže je rozvařená. Ale jinak OK. Večer se loučíme, protože ráno vstáváme v 4:45 a jedem už sami M+H+Š směr Malawi a Gabi + Asaf pokračujou do Tanzanie a Etiopie. Předběžně balíme, ať ráno neztrácíme čas.

[Pá 17.8.2007 / 4:45 - Lusaka (Zambie)]

Vstáváme a v 5:10 odcházíme na autobusové nádraží. Bohužel tu jsou dvě! Místní spoje a mezinárodní. Samozřejmě, že jsem kluky zavedl na to místní ;o/ Tak zpět na hlavní třídu a přeptat se, kde jsme, a najít správné místo na odjezd směr Chipata, což je městečko u hranic s Malawi. Nacházíme. Už před branama nás odchytí klučiska a doporučují společnost a nejlepší cenu.Je to funny, ale člověk nesmí dát hned na první a ptát se více lidí. Nacházíme autobus a sedíme v něm cca 1,5h než se odlepíme. Musíme si hlídat místa, chodí prodejci a přijde i na 'Ježíše' a modlitby. Odlepíme se v 8:30! Ptáme se, jak to bude dlouho trvat a prý 6h, ale couráme se a do Chipaty přijíždíme až něco před 17h. Po cestě se bavíme s paní, co sedí vedle nás na trojsedadle - dělá školitelku na Facility Management, a pak ještě s jedním borcem, co prodává oblečení a umí od Poláků česky "Dobrý den!" a "Jak se máš?". Má to od svejch kámošů, co byli v USA a setkali se tam s Polákama. V Chipatě s ním nasedáme do taxi, abysme ušetřili za cenu a dovezli se na hranice. Hranice jsou 16 km, tak si říkáme, že to je docela dálka. OK, v taxi nás jede i s řidičem 7 a to ještě máme bagáž na sobě! Přicházíme k Immigration Office Zambie, tam je všechno OK, a pěšky šlapem k Malawi Immigration Office. Před námi jsou nějací Italové. Přijde na nás řada, berou si od nás pasy a je problém! Potřebujem víza a jak jsme si mysleli, že je dostanem na hranici, tak to tak uplně není pravda! Nelze a oni nám je nedají. Volat se nikam nedá a prý máme jet zpátky do Lusaky a vyřídit si je tam. Pekně hnusná situace. Po 2h dohadování jsme stále v kanceláři a klučík nám dává 'dočasné povolení pro vstup do země' s tím, že si musíme víza zařídit v Lilongwe (hl. město Malawi) a to v sobotu mezi 7-12h nebo nejpozději v pondělí. Stojí nás to úplatek 50USD. Mládenec je najednou friendly a bere si od nás emaily, že nám napíše, až pojede do Čech ;o) Uff... Odcházíme a jsme rádi, že to takhle dopadlo a nemusíme zpět do Lusaky. Ptáme se italské skupiny, tj. jejich vedoucího Johna (Jovanotti), zda bysme se do Lilongwe (asi 120km) nemohli svézt s nimi. Ano lze to, ale je to mumraj. Nejdřív, že přijedou minibusy, pak že zas taxi, nakonec jedem asi 12km do nejbližšího města a čekáme 1/2h na bus, co nás bere do Lilongwe. Cesta trvá asi 1,5h a všichni usínáme - jsme celý den on the road a je to úmorné. První hostel je ošklivej a plnej. Druhej je tak trochu jako kasárny, ale nakonec ukecáváme cenu a spíme na pokoji na zemi. Jsme úplně hotový, ale happy, že jsme to všechno zvládli. Na druhý den musíme na Immigration Office pro ty naše víza! Usínáme okamžitě. Je 23:40....

[So 18.8.2007 - Crown Lodge, Lilongwe (Malawi)]

Máme slíbenou snídani.Vypadá to na bílej chleba s trochou másla a čaj. Vyrážíme do města, stačíme dorazit na imigrační úřad cca v 10h. Koukaj na náš papír z hranic, vyplňujem žádost o víza a čekáme. Platit za víza jde jen v místní měně (kwacha), tak ještě vypadneme do města směnit peníze a víza dostáváme 10min po 12h. Hurá! Sháníme se po dopravě zpět do Joburgu. Jezdí tam autobusy cca 26h s jídlem, ale problém je, že se jede přes Mozambique a Zimbabwe. Takže nám to trochu komplikuje situaci a taky finance, ještě uvidíme. Jdem do TOBAQo restaurace na něco k snědku >> kuře + rýže + chips. Mažem nazpátek zjistit jak jede autobus k Malawi Lake, do Salimi a dále pak do Senga Bay. Po cestě se stavíme na trhu + Štěpán si nechává vyměnit baterku u hodinek. Na bus station se nás ujímá policeman a nachází nám spoj do Salimi. Martina si přitom vede za ruku jakoby to byl jeho kluk ;o) Rychle zpátky pro bágly a zpět do minibusu. Odjíždíme asi ve 3h, v Salimě jsme v 17h a ještě potřebujem spoj do Senga Bay. Slečny před náma říkají, že tam jedou taky, tak jdem s nima společně na pick-up a jedem v otevřeném prostoru asi 1/2h. V Senga Bay se nás ujme parta 8 mladíků asi 16-18 let a provádí nás přes tři různá místa na ubytování než najdem to, které nestojí moc na noc a stačí nám na přespání. Studená voda ;o) a v noci je pěkné vedro. Prohrál jsem kámen-nůžky-papír o 2 postele a tak spím na zemi. Je vedro a protože nemám nad sebou moskitiéru jako mají postele, jsem celej ve spacáku a celej zpocenej. Nějak bylo, nějak bude. Dáme ještě lahvičku Jamesona a nemůžeme uvěřit tomu, že máme Malawi víza a jsme u jezera. Večeříme v místním baru.

[Ne 19.8.2007 - Senga Bay (Malawi)]

Líně vstáváme. Studená sprcha. Zabalíme a vyrážíme prochodit místo, kde se vlastně nacházíme. Vesnice, jedna hlavní silnice a usměvavý lidi. Každej zdraví 'Hello, how are you?'. Dáváme si snídani v Redzebra - toust + kafe + rajčatovej jam, což byla obvzláště lahůdka. Od teď to budem dělat doma. Přes Livingstone Lodge docházíme na pláž, která je fakt nádherná, a my konečně vidíme tu krásu, kvůli které jsme vlastně tady! Sedíme na pláži a jdu do vody. Červené tabulky znamenají zákaz koupání - nějak mi to i přes Martinova slova 'Dej na sebe pozor, brašule!' nedochází. Mám problém s vlnama, nejde mi v nich plavat, tak mě nakonec kluci M+Š a plavčík vytahujou z vody! Sušíme se a kocháme zároveň. Jdeme zpátky do vesnice, že si dáme nějakou rybu, ale žádná není!?#@ Procházíme několikrát tam a zpět přes vesnici a mají jen malé grundle. Nakonec nás klučík z včerejší hospody (dnes v Ne má zavřeno) zavede do místnosti jiné stravovny o velikosti 3x4m, kde dostanem kousek kuřete a rýžové placky (ala knedlík) plus fazole a to vše konzumujem rukama. Necháme si donést pivo. Potom obcházíme vesnici.... Nacházíme backpacker Cool Running. Líbí se nám tu, tak si dáváme pivko a rozhodnem se tu dneska zůstat. Vracíme se pro bagáž a po návratu stavíme stan, zatímco Štěpán si bere room. Jdeme se koupat, ale už je cítit večerní vlnobití. Procházíme se po pláži a fotíme rybáře, co vyrážejí 2x denně na jezero (ve 4h ráno a ve 2h odpoledne). Vracíme se na nákup do vesnice. Kupujem chleba, cibuli a rajčata. Zastavíme se na jedno pifko v podniku Third World a jdem zpátky do backpackeru. Bereme si s sebou pivko. Sedíme venku, jezero šumí a my kecáme, já se rozhod dopsat deník, protože zítra se rozhodne co dál a bude busy day. Musíme na internet a zjistit, jak je to s vízama a letenkama zpět do Joburgu atd. Podle toho uvidíme, kam pojedeme dál. Pěkně si dáváme pivka a já začínám bejt pěkně utahanej. Zítra je novej den! Je 19.8.2007, 20:27 Senga Bay.

[Po 20.8.2007 - Senga Bay (Malawi)]

Vstáváme okolo 6h. Martin o něco dřív, jde se dívat na východ slunce. Já se vyvalím o něco později, ale i tak je to paráda. Sprcha a šup na snídani. Včera jsme nakoupili chleba, cibuli a rajčata. Vezem si ještě z Lusaky tuňáka, tak si dáváme nášup a k tomu kafe z místní kuchyně. Po snídani vyrážíme na internet. Po tom, co kluk doběhne s předplacenou kartou na pevnou linku, můžem nastoupit. Je to 56 kbit/s, stará poctivá klasika. Po 40 minutách získáváme 2 telefonní čísla na aerolinky, předáváme štafetu Štěpánovi a jdem telefonovat. Telefonní hovory tady obsluhují kluci na ulici. Nejdříve zkoušíme s předčíslím /bez/s nulou/bez apod., až se dovoláme. Protože je to u silnice, tak tomu hlasu na druhé straně není slovo rozumět. 1 minuta / 50 kwacha, takže fakt luxus cena. Vracíme se zpět a cca po 30 minutách vypadává elektrika a tak Štěpán na PC končí. Dohadujem ještě cenu. Klučík, co učí v internetové kavářně MS Word a Excel a zároveň ji provozuje, zkouší spočítat cenu. Na dveřích měl cenu 10k = 1min, no a za našich 77minut chce něco přes 900k. Nějak mu to nevychází a zkouší se vymlouvat na impulsy. Po 10 minutách argumentace mu necháváme 800k. Na trhu si kupujeme papáju, kukuřici a koláčky ala buchty a vracíme se do kempu. Lehátka a sluníčko. Válíme se skoro celej den. Martin zkouší telefonovat na letecké společnosti, pročítá info a výsledkem je, že zítra tak jako tak musíme do Lilongwe. Checknout Air Malawi + ambasády Zimbabwe a Mosambique. Totální výpadek morálky, spíme, převalujem se. Pozdějc odpoledne si dáváme papáju a pifko, koupačka, lehátka a tak dále. Pobývat na Senga Bay bude náročné ;o) Okolo 5h voláme na kluky, co nesou ryby. Přichází a kupujeme od nich rybu za 700k s tím, že nám ji udělá klučík v hospodě, kde jsme byli první den. Jdeme za ním, dohadujem cenu za přípravu a cca za 1h se máme stavit. Teď jsme v kempu na baru, kde nejde elektrika a při svíčkách a pifku píšu o tomhle konání. Jsem zvědav, co nám připraví. Za rýži chtěl moc, tak jsme si koupili chleba. Ještě skočíme pro pifko a dáme si nášup. Ryba se jmenuje Kampango Fish a prý je hodně chutná. Uvidíme... Je 20:05, 20.8.2007. Ještě jsem si vzpomněl na jeden detail. Sprcha je tu řešena dokonale, protože je to vlastně průtokovej ohřívač, co si zapneš a hned teče teplá voda. Fakt vychytralý! Vyrazili jsme na rybu. Předtím se stavujeme vrátit láhve z předešlého dne do podniku Third World a kupujem si s sebou každý jedno pivo na cestu. Ve vesnici je relativní klid. Vypadla elektrika, takže nikde nic nefunguje a všude je tma, lidi kupujou svíčky. Přicházíme do naší restaurace a je tam taková tma, že se musíme chvíli rozkoukat. Na stole jen 2 svíčky. Přichází náš usměvavý klučík, co rozumí asi jen polovinu anglických slov, a nese misku s osmaženou rybou. Bez debat se do toho pouštíme. Přinesl i misku brambor jako bonus, ale my máme vlastní chleba. Je to parádní a všichni se olizujeme! Martinovo první jídlo, co mu tady v Africe chutná. Popíjíme pivko, doplatíme zbytek, jenž jsme mu slíbili, a kutálíme se domů. Kluci ještě kecaj na terase, já jdu spát, nějak mě to jídlo zmohlo.

[Út 21.8.2007 - Senga Bay (Malawi)]

Ráno jsme vyspalý až až, tak se mi podaří vstát před 6:00h, jdu se podívat na východ slunce. Je to zvláštní. Uprostřed Afriky - voda a východ slunce. Na pláži je klid, jen sem tam někdo projde. Balíme věci, stan, platíme majitelce hostelu , Samantě, která je běloška ze Zimbabwe a tak chvíli kecáme o tom, jaké to je teď v Zimbabwe, jaká je to hrůza a že nic moc nefunguje. Měna devalvuje za 1 týden až o 500%, elektrika občas nejde několik dní apod. Asi to není nic veselého, když tam má Samantha matku. Odcházíme na hlavní silnici do Salimy. Autodoprava se nám nabízí hned, Štěpán zas dohodl cenu, kdy platíme o 20% míň než místní. Neuvěřitelné. Po cca 16-ti km nám dojde benzín, no vtipné. Protijedoucí auto vypomůže a prodává nám 2 litry do pet láhve. Na bus nádraží v Salimě se rozdělujeme. Štěpán pokračuje na sever do Nkhata Bay po pobřeží Malawi Lake a my musíme do Lilongwe zajistit náš návrat do Joburgu. Štěpán odjíždí dřív. Jeho minibus je plnější. My sedíme v minibusu v 5-ti a to už jsme tady cca 1,5h. Všimneme si, že odjíždí větší autobus, údajně jede pomaleji než minibus, ale ujišťují nás, že to není pravda. Rychle přendáme batohy a jedem. Cena je stejná a ve výsledku i doba cesty. V Lilongwe se necháváme vyhodit u kulaťáku směr City Center, protože nemá smysl se vracet a platit za to. Bágl na záda a jde se. Po cestě nás chytí kluk, co s náma jel. Dělá pro ministerstvo školství. Vyptává se, jaký to je u nás a jaký to je na západě a kolik zbraní má USA vs. USSR apod. Jede do banky uložit deposit. Nacházíme SAA aerolinky a ptáme se na cenu, je okolo 400$ pro let z Lilongwe do Joburgu. To je fakt moc, tak jdem ještě zkusit Malawi Airlines. Po chvíli je nacházíme a s údivem zjišťujeme, že cena je jen 190$ + 30$ departure tax, pokud přijdem v den odletu na letiště a tam lístek před odletem zakoupíme. Jinýmy slovy jde o 'standby' letenku, bez možnosti rezervace, jen když bude místo. OK, pro jistotu si rezervujeme let hned na příští ráno po našem plánovaném odletu via standby ticket, kdyby něco. Jsme happy, tak si jdem dát kuře a chips na plácek před business centrem mezi nějaký senátory nebo uředníky, nebo kdo to je. Chutná nám a nejen nám, ale i havranům, co obědvají za náma na vedlejším stole a dojídají zbytky. Vybíráme peníze v National Bank of Malawi na VISU, protože MasterCard opět nefunguje. Mávnem na taxi (minibus) a vezem se do Old Townu chytit autobus do Mzuzu. Opět se ptáme policistů na bus na nádraží a už máme sedadla i batohy a jsme téměř plní, do 3/4h odjíždíme. Máme ještě čas koupit kolu a džus. Sedadla jsou hned ty první vedle řidiče, takže na všechno pěkně vidíme. Po cestě kecáme s konduktérem a o krátkých přestávkách i s řidičem. Odjezd byl v 15:17 a v Mzuzu jsme cca ve 21:45. Řidič nám po cestě nabídne, že můžem přespat v autobuse, že to tak dělá víc lidí. Přijde nám to jako férová a atraktivní nabídka a nic za to neplatíme. Takže na závěr dne, když přepočítaj peníze a odvezou bus do Lodge jen cca 500m od centra, můžem my ulehnout a přespat v busu ještě asi s 5 nebo 6ti lidma. Moc toho teda nenaspíme - zima, komáři, ale to nevadí.

[St 22.8.2007 - Mzuzu (Malawi)]

Vstáváme celkem brzo okolo 6:00. Batoh na záda a směr bus do Nkhata Bay. Po cca 1h jsme plní a vyrážíme. Stačíme si koupit koblihy a kolu. 50km před náma. Příroda je jak vyměněná, všude spousta zeleného, objevují se hory a vůbec je to hrozně živé. Přijíždíme no Nkhata Bay a ve dveřích se ukazuje klučík a ptá se na Martina. OK. What's up? A že ho posílá boss, že nás má přivést do Njaya Lodge, kde je náš kamarád :o) Mrknem na sebe a už si v duchu říkáme: “to zas ten Štěpán něco vymyslel”. Nakládaj nám bagáž do minibusu a jen co opraví prasklou pneu, vezou nás do Lodge. Tesně před tím, než tam dojedem, píchnou znova! Ftipný. Opravdu jsme tady a Štěpán taky, zase jsme se našli. Jsme utahaný, dáváme si early breakfast a ubytováváme se v bungalowech, kde jsou 4 postele. Na pláž to máme 20m. Je to taková paráda, že si jdu dát sprchu a pak tak líně lehnout, že mi to vydrží do večera. Začal jsem číst knížku od Štěpána: M.Bulgakov - Literární drama. Před 18h jsme na verandě, dáváme si pivko a kecáme s AKIMem (barman) o všem možném. Hraje nám tu Cat Stevens a parádně se k dané atmosféře hodí. Kluci objednali BBQ k večeři, takže si dáváme nášup a v 21:30 padáme do postele. Lazy day.

[Čt 23.8.2007 - Nkhata Bay (Malawi)]

Před náma je několik free dní. Dáváme si načas se vstáváním. K snídani jen kafe a pak jdem v cca 10h do vesnice na čumendu apod. Okukujem suvenýry, tržiště, obchody a posedíme v zálivu, kde jezdí ferry. Nacházíme i internet. Dáme si oběd v resturaci. Je to studené kuře s rýží a studené fazole. Nakupujem vodu a banány a jdeme zpátky odpočinout si. Je hrozný vedro, takže se jako nejlepší varianta zdá koupaní. Je to neuvěřitelné, Afrika a voda a slunce a taková pohoda... nádherné a osvěžující. Na každém kroku se někdo zastavuje a ptá se, odkud jsme a jak se jmenujeme. Večer nás klučík pozval na birthday party, kterou jsme si zaplatili, bude oheň s dum dum session. Tak jsme zvědaví. Teď je to konečně lazy a všichni se válíme v posteli. Večerem sedíme na verandě a hrajeme Bao Game. Do hry nás zasvěcuje Dickinson, náš usměvavý číšník. Jedno zahřívací kolo je pro mě a pak hrajem s Marťasem. Martin vyhrává. Jedno, druhé, třetí pivko a Akim nám nabízí, že nám Bao vyrobí podle našeho návrhu. Jsme pro. Chvíli o tom diskutujeme a nakonec se domluvíme, že v neděli to bude mít hotové a skládám mu zálohu. Je čas vyrazit na párty. Na místě jsou 4 teenageři a rozdělávají oheň. Bensson (ten, který má narozeniny a co nás pozval) tam není, protože šel pro holky a pro bubny. Na ohni se dělá jedna ryba a kotel rýže. Nesměle si nandaváme, Štěpán si odnáší jídlo - je totiž v posteli, není mu dobře. Nakonec přijdou i dva Italové, co jsou s náma na Lodgi; sedí se na lodích a poslouchají bubny. Teenageři popíjí 40% alkohol, kouří a čadí. Najedli jsme se a koupili pivko v baru, co už zavíral. Bubnujeme a sedíme u ohně. Přichází Bensson s lidma + 2 holky z Mayoka Village. Sedíme u ohně do 11h a holky pak chtějí odvézt domů, místní kluci na ně dotírají. Doprovázíme je až tam. Prohlídnem si village a jdeme domů už sami. Dorážíme domu v cca 12h.

[Pá 24.8.2007 - Nkhata Bay (Malawi)]

Líně vstáváme. Full English breakfast a i Štěpán si dává a už se zdá, že je mu lépe. Kecáme celé dopoledne na verandě. Martin má roupy a tak jde zjistit, zda v Mayoka Village není místo k ubytování apod. Vrací se v cca 11h a dozvídáme se, že místo není, ale že jede boat na pláž, kde je volejbal a šnorchlování a to všechno můžem mít zadarmo od 13h. Jedeme sami s Martinem. Odjíždí plná loď - cca 12 lidí. Příjemná pláž, hned beru šnorchl a pokouším se o svoje první kroky s hadicí v ústech. Martin je profík, jde mu to samo. Skáče se ze skály do vody a nakonec tam zůstáváme do 16h. Po cestě průvodci krmí fish eagla předem nachystanou rybkou. Je to parádní, jak ho mají vycvičeného. Jsou tam dva a přilétají až na vzdálenost 2-3m. Neuvěřitelné. Sluníme se a kecáme. S jedním místním o Malawi a o Bao, že vzniklo na Malawi a název je odvozen od toho, že se hrávalo ve stínu Baobab trees. Jsme zpět. Nechali jsme se vysadit na naší pláži, ať nemusíme přes kopec. Čeká tady na nás chlapec, co se jmenuje 'Gift', aby nám prodal nějaký obrázky. Smlouváme s ním 1/2h a je nakoupeno. Je čas vyrazit na BBQ do Mayoka Village - na flák masa a tak. Je 24.8.2007 18:37....

[So 25.8.2007 / 9:00 - Nkhata Bay (Malawi)]

Líně vstáváme. Venku se zkouší aparatůra na sobotní bohoslužbu. Začínají zpěvy za zvuků kláves. Bohoslužby tu jsou prý jak v So tak i v Ne, protože někdo pracuje v So a další zas v Ne, tak je to servis pro jejich ovečky. Neminula nás zastávka sester s prosbou o dotaci na kostel. Včerejší večer v Mayoka Village byl příjemnej. Přicházíme a všude je už živo, z 90% jsou tu běloši a počítá se, že tu dnes večer bude až 70 lidí. Dáváme s pivko, Štěpánovi objednáváme 2x gin/tonic a platíme si večeři. Čekáme, co přijde, a jsme spíš v ústraní, odkud pozorujeme lidi. Je to už civilizační syndrom, lidi se tu baví jak někde na párty v US nebo v Evropě. Přichází náš toužebně očekávaný okamžik.... VEČEŘÉÉÉÉÉÉÉÉÉ. Menu: Rýže, salát, opékané brambůrky, garlic sauce, pumkin sauce, vegie burger, špíz, honey chicken, bageta, curry bananna sauce.... To všechno si nandaváme na talíře a cpeme se! Super paráda... Všichni tři vymetáme talíře a trávíme. V Mayoka Village zůstáváme asi do půlnoci a stačíme si popovídat s pár lidma, co jsou tady ubytovaní.... Hodně příjemnej večer a pro nás zase trochu něco jiného. Dneska se chystáme vydat lodí o kus dál na sever - asi 50km, tak se budem plavit asi 5-6h po jezeře.

[Ne 26.8.2007 / 10:57 - Usisya Bay (Malawi)]

Opustili jsme Nkhata Bay. Pořádná porce English breakfast, placení a podle všech informací by měla jet loď směr Usisya okolo 11h. Nacházíme správnou loď a čekáme. Nejdřív si dáváme jedno pivo, pak jdem pro další. Po 2 hodinách si kupujeme lístky a dáváme bágly na palubu. Ptáme se, jestli ještě stihnem oběd a ano, to se stíhá. Ve finále odjíždíme 1,5h potom, co jsme dojedli, takže konečný čas vyplutí je 15:23. Loď je plná, bez toho by snad ani neodplula. Celou dobu jedem podél pobřeží a protože je k odpoledni, slunce dotváří tu správnou atmosféru. Je to paráda. Neskutečné, jakej kus země to tady je a to je ta Afrika, o které se tvrdí, že je divoká a nebezpečná. Lidé jsou přátelští a žijou si tu svůj poklidnej život. Pobřeží je hornaté. Celé jezero obklopují vysoká skaliska a vesničky na jejich ubočích jsou mnohdy dostupné jen od vody. Cca v půlce naší cesty se naše loď občas zastaví a někdo vysedá přes člun, který jede s náma. Pomáháme klukům ze člunu držet lana a podávat je. Už se setmělo, zašlo slunce, ale je naprosto čistá obloha a do krajiny svítí v celé své kráse měsíc. Štěpán pospává v podpalubí, já stojím na zádi opřen o střechu a Martin leží na střeše. Každej si to užívá po svém. Od klučíků ze člunu, co je ve vleku, dostáváme banány asi jako pozornost za ty lana ;o) Po 6,5h dorážíme do Usisya Lodge, kde najdem spící hlídače a jinak nikoho. Dostáváme chýše z rákosí s dvojmatrací, na pláži cca 10m od vody. Je to tady nádherný. Je okolo 22h a my uléháme.

Ráno mě probouzí světlo a tak vyběhnu ven z postele otevřít dveře a okenice a z postele se pak díváme na východ slunce. Hodně slušný. Do lodge přišel už i provozovatel a tak máme k snídani tousty s vajíčkama a čaj. Jako startér to stačí a my si lenošíme. Hrajeme s Martinem Bao Game, poráží mě 2:0. Řešíme situaci s batohama, protože tu nikdo není, nejde je nikam zamknout, tak uvidíme...

[Po 29.8.2007 - Usisya Bay (Malawi)]

Stále ještě Usisya. Provozovatel přichází cca po 1h a necháváme si věci u něj v kuchyni. Ukazuje nám cestu do vesnice. Hned za Lodge se vydáváme na kopec, na jehož úpatí jsme ubytovaní, abysme si udělali představu o místě, kde jsme. Vystoupíme po strastiplné cestě mezi ohořelou trávou a pár stromy. Jsme na vrcholu a rozhlížíme se. Je to hodně zajímavý. Hora je vystrčená na výběžku do jezera a naše pohledy směřují k vesnici a horám na pozadí, které lemují celé jezero. Na druhou stranu jezera nelze dohlédnout. Slézáme dolů za doprovodu 1000-ců mušek, které vypadají jak malí komáři. Procházíme vesnicí a všihni se usmívají, zdraví, a děti na nás pokřikují 'muzungu', což v místním jazyce znamená 'bílej'. Najdem jeden stánek, kde mají kolu a nějaký sušenky, jinak nic moc, ale i za to jsme rádi. Ještě koupíme nějaký banány a jdeme směrem k pláži. Okukujou nás děti, kupí se a nakonec Štěpán vymýšlí hry, kdy fotíme děcka, jak běhají závody, skáčou, dělají kotouly apod. Odměnou pro vítěze je vždy bombón. Děti se předháněj a když jim na displeji foťáku ukážeme jejich obličeje, ječí a vřískají překvapením a radostí. Je to mazec! Pomalu se vydáváme k naší Lodgi. Tygr (tak se jmenuje náš správce) nám připravuje pozdní oběd cca ve 4h a pak si jen tak sedíme a povalujem se, podřimujem a povídáme si. Po setmění tu svítí jen petrolejka, ale to vůbec nevadí, ba to má na tomto místě zvláštní kouzlo. Dáváme si ještě k večeři špagety a pomalu se jde spát.

[Po 27.8.2007 - Usisya Bay (Malawi)]

Dnes máme odjíždět lodí zpět do Nkhata Bay. Protože včera přijela ferry pozdě, dá se očekávat, že i do Usisya přijede později. Takže ráno na 9h rozhodně spěchat nemusíme. Tygr říká, že 12-13h bude OK. Tak si dáváme ještě rychlej oběd s rybičkama a rýží, než odejdeme a zaplatíme. Odcházíme na druhou stranu kopce asi ve 12:30. Sedíme pod stromem ve stínu jako většina lidí z vesnice, kteří tu čekají ze stejného důvodu, ale vypadá to, že někteří to berou jen jako místo k setkání a pokecaní. Zdá se to být událostí týdne. (Loď jezdí jednou za týden.) Čekáme a čas si krátíme koupáním, sledováním horizontu dalekohledem apod. Čas ubíhá pomalu, jsou 2h, 3h, 4h odpoledne... jdu se projít po pláži. Kluci jdou pro kolu a sušenky do vesnice a v 16:36 se na obzoru objevuje loď. Do vesnice přijíždí o hodinu později. Strhne se neuvěřitelnej mumraj dětí a dalších 200 lidí, tak na to jen s údivem koukáme jak na první mraveniště v životě. Na pobřeží přijíždí z velké lodi dva záchranné čluny a lidi vyskakují ven, my se zas cpeme s ostatními dovnitř. Vylejzáme na loď, která nese jméno ILALA a je z roku 1952. Mají tady ještě jednu, ale ta prý není moc stabilní. Pomalu se setmělo a my okolo 18h konečně odjíždíme směr Nkhata Bay. Již tradičně potmě, takže zas moc z pobřeží nevidíme. Tudíž je to spíš o tom, jak to na lodi vypadá. Každý má 3 krabice, tašky, polehává na zemi pod dekou apod. Děda, co se nás chytil, čas od času něco pronese a vlastně je to sympatické, že se o nás celou dobu stará. Vyprávěl, že je mu 70 let, má 4 děti a doteď pracuje jako svářeč. Do Nkhata Bay přijíždíme cca ve 21h. Je tady 1000 lidí a dost možná ještě víc. Prodíráme se ven na známou silnici. Odchytávají nás kluci, co si nás pamatujou, nabízejí odvoz do Mayoka Village for free. Čekáme asi 15 minut a bus nikde, tak se vydáváme na pochod sami. Cca po 3 minutách si nás dojede minibus a už se vezem. V Mayoka Village je plno, mají jen 2 postele a tak se vydáváme hned vedle do Butterfly Lodge. Po celodenním nicnedělání a čekání na loď jsme tak utahaní, že usínáme okamžitě.

[Út 28.8.2007 - Nkhata Bay (Malawi)]

Ranní údržba, já si doběhnu do Njaya Lodge pro svou Bao game. Akim mi slíbil, že bude hotová v neděli, dneska je úterý a ještě ji nemá 'namořenou' krémem na boty. Takže mi ukazuje, jak se to dělá, a já se to naučím a hezky pěkně si to dodělám doma sám, až přijedu, cha. Balíme, dorovnáváme účty mezi sebou se Štěpánem a s Martinem jdeme na minibus do Mzuzu. Náš první minibus, co odjíždí do 10 minut, protože je plnej! V Mzuzu chvíli okukujem spoje do Lilongwe a dohadujem se s řidičem, že nám nechá celou zadní sedačku za stejnou cenu jako pro ostatní, ale budem tam sedět jen sami dva místo ve čtyřech. Takhle by to do Lilongwe šlo. Řidič (Mike) jede o 106. Někde za půlkou stavíme, nabíráme/vyhazujeme lidi a Mike by rád, abysme za naše dvě ušetřená místa zaplatili, tak jako by tam jeli lidi. Přišlo mi to moc jednoduchý, tak se dohodnem na tom, že nic platit nebudem, ale přisednou si k nám lidi a my jedem dál. Přijíždíme okolo 18h večer, takže zase za tmy. Vysedáme na našem Intercity bus station a jedeme 1000m taxíkem, protože je to tu po setmění nebezpečný! Jsme v Crown Lodge a dohadujem cenu, objednáváme si večeři a kolu, jdeme spát. Budíček dáváme na 5h ranní, protože se snažíme chytit letenky za akční cenu a musíme je ráno koupit, než je vyprodají.

[St 29.8.2007 / 9:37 - Lilongwe Airport (Malawi)]

Ráno sprcha, snídaně (máslem namazanej sandwich) a čaj. Vyrážíme vybrat peníze a po cestě zpátky se ptáme na cestu na letiště. Nabízí nám taxi za hrozný peníze, pak nacházíme minibus asi za 20-tinu ceny taxi. Problém je v tom, že nás vyhodí jen na odbočku k letišti a pak je to ještě 3km. Tam bysme si museli vzít (půjčit) kolo nebo něco podobného. Po čase najdem Airport Bus a dohadujem s chlapíkem cenu asi 1/3 ceny taxi, a že nás tam vezme hned a samotný! Prostě luxus. Máme štěstí. V 9:00 jsme na letišti, kupujeme Air Malawi standby ticket a máme to v kapse. Platíme odletovou taxu 30$ za osobu a čekáme na naše odbavení ve 14h. Odlet je v 16h, takže v Joburgu budem asi v 18:30. Pivko na terase atd. atd. atd...

Středeční čekání na letadlo nám příjemně utíkalo za zvuku zátek od piva na letištní terase s vyhlídkou na letištní plochu. V 11h dopoledne odletělo jedno letadlo Kenya Airbus a po zbytek času, co jsme tam seděli, už žádné jiné neodletělo, ani nepřiletělo. Plocha až na 3 nebo 4 malá letadla ala Cesna zelo prázdnotou. Ale i tak to pro místní byl asi dostačující zážitek, protože měli židličky natočené právě tímto směrem. Pivko za pivkem, čas nám ubíhal. Objednali jsme si i oběd. Po tom, co jsme přečetli dvoustránkové menu a vybrali si, k nám příšla servírka a na naši objednávku jen opáčila, že se omlouvá, ale že mají jen hovězí s rýží.... no comment, 2x prosím ;o) Jídlo bylo super, takže nám to zas tolik nevadilo, a zvládáme další pivko. Během čekání jsme byli několikrát dotázáni letištním personálem, zda náhodou neletíme a na to my, že ano, ale až za X hodin. Blíží se 2 hodina odpolední a my jdem utratit poslední peníze. Oblejzáme krámy a kupujem, co se dá. Vyměňovat malawien kwacha na jihoafrické randy se moc nevyplatí. Procházíme kontrolou pasů, dostáváme razítka a čekáme na odbavení. Asi 1/2h před odletem procházíme kontrolou a stále čekáme na letadlo. To nakonec přilétá 45min po plánovaném odletu! Všichni svítí radostí. Po nasednutí, kdy nás usadí úplně na jiná sedadla než máme na palubním lístku, se kapitán omlouvá, že čekali v Nairobi na spoj z Blantyre (Malawi). Moc tomu nerozumíme, ale co naděláš.... Let trval 2:20, malej snack + pivko a přílet do Joburgu v cca 19h večer. Makáme ven s tím, že bysme rádi stihli odvoz do backpackeru Ritz zadarmo, ale po telefonátu se dozvídáme, že už odjeli, a tak zkoušíme další - neúspěšně. Nikdo pro nás zadarmo nepřijede. Čekáme na bagáž a venku jdem na informace, kde nám zadarmo vytelefonovávaj Backpacker Brown Sugar, kde to vede Hainz. Přijíždí pro nás jeho auto a my se vezem ;o) Vjíždíme do vilové čtvrti nedaleko centra a to, co z cesty vidíme, je obrovskej hrad a nám se nechce věřit, že je to místo, kde budem spát. Je to tak, úplně parádní místo s přikrývkama, s kuchyní, kde je v ceně snídaně s vajíčky a džemem, a kafe + čaj po celý den zadarmo, a cena za ubytování je ještě levnější než v Ritzu!!! Prostě super náhoda! Dáváme si pivko na terase a čumíme na noční Johanesburg. Jsme rádi, že jsme to zvládli.

[Čt 30.8.2007 - Johannesburg (JAR)]

Ve St večer jsem nemohl usnout, byla tady skupinka omladiny z nějakého města v South Africa a večer si na pokoji dělali diskotéku. Zamhouřil jsem oka až někdy v 1h ráno. Ráno snídaně a okolo 9h vyrážíme směr shopping mall. Procházíme malej China Town a pěšky se došouráme do nákupního střediska. No zkrátím to, opouštíme shopping mall někdy ve 3h odpoledne s igelitkama a přes China Town, kde si dáváme parádní oběd - roasted duck + čínská polévka - se vracíme zpět někdy v 16h. Zevling, sprcha, pivko, večeře a cca ve 22h jdem spát. Probíráme co zítra, potvrzujem rezervaci exkurze do SOVETA, rezervaci letenek, brouzdáme na internetu, vyřizujem emaily. Tak nějak nic zvláštního...

[Pá 31.8.2007 - Johannesburg (JAR)]

Snídaně na terase. Je opět slunečné ráno. Pomalu si na ten komfort člověk zvyká. Až se vrátíme domů, asi to taková pohoda nebude. Já dělám snídani, Martin plánuje program. V 9:00 nás vyzvedne Max z organizace, u které jsme si rezervovali výlet do SOVETA, a zároveň nás provede. Program je asi na 3h, tak uvidíme, co a jak to bude...

[So 1.9.2007 / 8:21 - Johannesburg (JAR)]

Včerejší výlet do Soveta proběhl s Maxem z Maxim Tours. Vyzvedl nás na backpackeru a cca 45minut jsme jeli z centra Joburgu do Soveta. Celou cestu něco vyprávěl a byl vstřícnej. Poukazoval na to, že Soveto je v klidu, bez kriminality, jak se o něm šíří, a že je rozděleno na několik townships, podle toho, kdy bylo vystavěno; rozděleno je vždy jednou silnicí nebo železnicí. Domy začali stavět ve 20./30./40.letech, jsou malé o maximální ploše cca 20m2. Dodnes se domy předávájí z generace na generaci a všichni se v sousedství navzájem znají. Mnozí si baráky přestavují, rozšiřují. Každopádně je to zajímavý pohled. Žádné slumy nebo něco podobného. Každou chvíli někde zastavujeme a Max se ptá místních na otázky, které klademe my. Jestli se tu dá koupit dům, co mají jako svůj daily job, jestli je tu násilí apod. Zastavuje se u jednoho podniku, kde nám dávají ochutnat koblížky (fat cakes), a vlastník nás pouští i do svého bytu, kde to vypadá úžasně. Asi je to tím, že mají vlastní podnik, a to hospodu (restaurant), myčku na auta, a ještě teď nově tuhle koblížkárnu. Zaměstnávají 15 lidí. Následuje procházka po silnici s děckama. Pak muzeum Hanry Pettersona ( 13 let), kterého zabili při nepokojích 16.5. 1976. A pak ještě projížďka po ulici, kde se to stalo a kde je nedaleko i rodný dům Nelsona Mandely. Máme za sebou tři a půl hodiny v Sovetu a pomalu se vracíme zpět. Bylo to úplně jiné, než jsme asi očekávali. Dnešní odpoledne je lazy. Já pospávám, Martin si pere tričko na cestu. Opakuje se včerejší večer. Posedáváme na zahradě u bazénu na střeše hotelu a popíjíme pivko. K večeři je pořádnej kus masa a brambory. Dáváme si pěkně do nosu a padáme do postele okolo 22h. Domluvili jsme se se Španěly, že můžem jet na letiště zítra společně a rozdělíme peníze za dopravu.

[So 1.9.2007 - Johannesburg (JAR)]

Pomalu vstáváme, k snídani opět vajíčka, dnes v Martinově režii. Španělé domluvili fér cenu za taxi, tak pojedem s nima, sice o několik hodin dříve, ale proč ne. Asi se půjdu projít, pak na oběd do Chinatownu, zabalit a ve 14:30 tradá na letiště.

Odlet byl poznamenán tím, že jsme za poslední peníze koupili hodně dobré jihoafrické víno a už na letišti se pěkně prdli. Cesta zpátky domů do Evropy už ničím zvláštní nebyla.

[Ne 2.9.2007 - Praha (Čechy)]

Cca po měsíci dosedáme na Ruzyň, kde nás vyzvedává můj brácha a my se rozkoukáváme v sluncem zalitém nědělním dni posledního prázdninového víkendu. Akunamathata, muzungu!