Sul, Sul, Sul...

Mame za sebou 3 dny na nejvetsi solne panvi na svete - Salar De Uyuni. Nase cesta zacala v San Pedru de Atacama, kde jsem se kochali gejziry, koupelema v horkych pramenech ve 4.320 m.n.m, solnym jezerem uprostred panve Atacama a jizdou na kolech v Udoli mesice. Nabidka atrakci pro turisty je nekonecna a po 3 dnech v mestecku plnem tursitu, jizdnich kol a mikrobusu jsme zamirili smer Bolivie. Cest je nekolik, my jsme si vsak zvolili cestu jeepem pres nekolik lagun, sopecnych pohori az po Salar de Uyuni. Mnohe z lagun jsou v nadmorske vysce nad 4.000 m a podle toho to tady vypada s pocasim. Naprosto cista obloha, nikde ani mracek a teploty pres den okolo nuly anebo neco malo nad nulou, jak vecer si asi dokazete predstavit sami. Po zazitcich jako koupani v horke lazni ve 4.200 m.n.m, prespani v ubytovne ve 4.300 m.n.m, gejzirech v 4.800 m.n.m, prespavame posledni den v solnem hotelu (rozumej vybudovany ze solnych kostek). Rano se pak vydavame na svitani na solnou panev o rozloze 12.000 km2 a neverime tomu, ze neco tak ohromneho, co je od nevidim do nevidim rovnou bilou plochou, je jen sul. V 7h rano pripomina spis zamrzle jezero, coz podporuje i okolni teplota, ktera bude nekde pod nulou, a my tu postavame, podupavame, ocekavajic prvni hrejive paprsky. Projizdime napric celou panvi a nekolikrat zastavujeme, aby jsme si prohledli Ostrov rybaru, solne doly, muzeum soli apod. Nase cesta konci ve vesnicce Uyuni, kde se nachazi ´hrbitov´ masinek a vagonku, vzniknuvsi vyrazenim z provozu z duvodu modernizace zeleznic. Nase dalsi kroky povedou smerem k La Pazu, tak si posolte chleba namazany maslem a teple se oblecte *o)))