US.2012.3 - Narodni parky v Utah

Utah, Moab

Po zimnich radovankach mame pred sebou jeste jeden spolecny tyden, kdy muzeme s Barci a Jonaskem pobyt spolecne, nez budu muset zpatky do Cech a do prace. Cekaji nas narodni parky v Utah. Mame zapujceny Machalkovic vuz, poskladali jsme, co je potreba, a za 6-7 hodin se dostavame do Utah. Nasim cilem je Moab, ale poslednich par kilometru volime mensi cestou nez hlavnim tahem a projizdime se udolim, kde tece Colorado River, a uzivame si kanony a okolni skaly, ktere nam v odpolednim slunicku vytvareji nadhernou uvodni kapitolu toho, co nas tu ceka. V Moabu si nachazime pohodovej motylek za prijatelnou cenu 49$ za noc se snidani. Cena je prizniva i z duvodu, ze neni sezona, a v breznu tady opravdu neni tak zivo jako o prazdninach nebo letnich mesicich. Barca uz tu byla, ale pro me je to vsechno dost nove a tesim se. Vecerime v mexicke restauraci...

Prvni den vyrazime asi do nejznamejsiho NP Arches, kam kazdorocne zavita okolo 1 mil. navstevniku. Pocasi je prijemne a slunecne, staci mikina a sl.bryle. Pred vchodem do navstevnickeho centra Jonaska hrozne bavi bronzove modely zviratek, ktere muzete v NP videt, jako havrany, jesterky, ale hlavne jejich americke kozy (neco jako nasi mufloni).

Arches jsou asi nejvic zname, protoze se zde nachazi vice jak 2 000 prirodnich piskovcovych oblouku (arch), vcetne svetoznameho Delicate Arch, a mnoho dalsich unikatnich geologickych utvaru. Geolog by vam zcela presne popsal jak tyto utvary vznikaji a ze to je dano erozi ruznych vrstev a pusobenim solnych podlozi, jenz maji hlavni podil na vzniku techto oblouku, vezi, monolitickych objektu atd. Asi nejlepe o tomto pusobeni vypovidaji fotografie a tak to necham spis na nich, at se muzete kochat. Za nas musim uvest, ze jsme si park hezky projeli po upravenych silnicnich stezkach, ale i pekne prosli, a to jak po Windows Loop, Devils Garden Trailhead a pri zapadu slunce i pak Lower/Upper Delicate Arch Viewpoint. Vlastne jsme v parku stravili cely den jak s odpocinkama, zastavkou na svacinu, tak i Jonaskovym nadsenym chozenim i poponasenim v nositku. Proste super.

Na dalsi den, po vydatne snidani slozene z cornflakes, cheerios, mufinech a donatech, vyrazime do dalsiho NP Canyonlands. Jak uz nazev napovida, bude to prevazne o kanonech, ktere vymlela reka Colorado nebo Green River. Na zacatek volime - a to i pro malou neprizen pocasi na severu - presun do jizni casti parku, ktery se jmenuje The Needles. Zda se, ze v tuto rocni dobu tady neni ani zivacka, vseho vsudy tady vidime cca 5-7 aut a jinak mrtvo. Z tohoto pohledu optimalni doba na navstevu parku. Nahlizime na utvary na Big Spring Canyon Overlook, kde nas doprovazi drzi zebrajici havrani. Prochazime se po mistech s obcasnym zivotem mikroorganismu Pothole Point a vydavame se na turu v oblasti Elephant Hill. Tady prochazime pro me asi zatim nejhezci casti NP, kde se propletame mezi skalami a pomalu se priblizujeme k vyhledu na utvary, jenz daly teto casti nazev The Needles (Jehly). Trochu se nam tady honi mraky, ale jeste nesprchlo a  tak to zatim se zajmem jenom sledujem, pro pripad... Poslednim bodem zastavky je Cave Spring, kterou kovbojove pouzivali jako ukryt/tabor pod skalnim previsem. Celodenni vylet se blizi ke konci a auto zacina poblikavat hladovym okem. Venku zacal padat dest se snehem, prichazi tma a pumpa vic jak 30 mil daleko. Je jasne, ze zpet do Moabu to nedojedeme, a tak musime vyrazit opacnym smerem do mesta Monticello, kde si doprejeme plnou nadrz a pak az obrat smerem domu.

Posledni den pred navratem do Colorada jsme vyhradili severni casti Canyonlands - Island in the Sky - a pred tim jeste malemu parciku, ktery je po ceste - Dead Horse Point State Park. 

Tento park nabizi moc hezky az dramaticky pohled na reku Colorado a NP Canyonlands. Rika se, ze nazev je  odvozen od vyuziti mistniho skalniho ostrova pro lovce divokych koni v 19.st, kteri ono misto pouzili jako prirodni ohradu, do ktere kone nalakali a ti z ni nemohli uniknout kvuli prilis vysoke poloze, a i presto, ze jakmile si odvedli vybrane kone, nechali "branu" otevrenou, kone ohradu neopustili a kvuli nedostatku vody zde umreli. Dalsi varianta vzniku nazvu parku tkvi ve skalnim utvaru pod skalnim ostrovem, ktery pripomina bileho kone leziciho na boku a ktereho si vsimli prvni Mormoni, kteri do techto mist dorazili...

Uvedena plosina je obklopena strmymi utesy, ktere jsou preruseny opet rekou Colorado a odsud se zveda hlavni stolova hora. Podle fotografii to budete urcite znat.

Z Dead Horse Point hned po 6 milich vjizdime do Canyonlands. Prvni zastavkou je Mesa Arch. Oblouk, ktery se hojne objevuje na fotografiich nebo i v legendarnim filmu Baraka. Moc pekne vyhledy a hezka prochazka s Jonaskovym hledanim klaciku a kreslenim do pisku. Dal mame pred sebou Upheaval Dome se zajimavymi kratery a Jonaskovym lezenim po skalach - neuveritelne ho to bavilo! Protoze je park dost velky, spechame na jeho nejvzdalenejsi konec na Grand View Point Overlook. Nasazujeme nositko a vydavame se na nejjiznejsi cip White Rim. Po leve strane nas doprovazi pohled na Monument Basin a i dalsi velkolepe pohledy na cele Canyonlands.Na zpatecni ceste jeste stihame Green River Overlook, kvuli zapadu slunce, bylo nam doporuceno. Pravda je, ze barvicky pekne, ale uz toho proti slunicku neni zas tolik videt a to, co ozaruje, neni zas tak velkolepe. Zacina byt i dost zima. Odjizdime z Canyonlands naplneni dojmy ze zdejsich prirodnich kras, ktere dokaze priroda vytvaret. 

Posledni vecer navstivime mistni resturaci v MOAB, kde vari hned nekolik vlastnich piv. Pivo skvele, k jidlu typicky americky burger s hranolky a pak uz jen do postele.

Dlouhy den, ale nadherne stravene vsechny dny. A to se da rict, ze jsme videli jen nepatrny zlomek ze vsech NP v Utah, Arizone, Novem Mexiku a Coloradu! Nekdy priste ;o)

US.2012.2 - Lyzovani 2 - Silverthorn

Vracime se na 2 dny do Boulderu. Celorodinna dovolena vyprsela a Jolana s Kenem musi zas do prace a deti do skoly. Mezitim dostavame nabidku vyuzit soukromy apartman od Jolaniny kamaradky Atheny v mestecku Silverthorn, coz je jen o malo blize k Boulderu, ale porad je to +/- stejna lyzarska oblast Skalistych hor jako Vail.

Jedeme tedy uz jen ve ctyrech (Mirek, Bara, Jonasek a ja) na 3 dny a opet za lyzovackou. "Vyuzit se musi kazdy moment a vyzkouset kazde stredisko!" To je Libovickych mise! ;o)))

Takze jeste prvni den prijezdu jede Barca s Mirkem jezdit do Keystone. Lepe receno jedeme vsichni a ja zustavam s Jonaskem a pak je jedeme zase vyzvednout. Je hodne zima, snezi a viditelnost je dost mizerna. Nicmeme na rozmrznuti az moc dobre zafunguje virivka v objektu, kde je apartman. Bara vyrazi do mesta na nejake nakupy a na internet a venku snezi a snezi. My uz mame po veceri a Jonasek je uz skoro na spani a Bara prichazi az skoro k 22h vecer, s tim ze odbocila ke spatnym apartmanum a kdyz se chtela s autem otocit, tak zapadla v hlubokem snehu ;o) 

Zacina nase "zachranna" mise s Mirkem. Auto opravdu neni daleko, jen sedi na cerstve napadanem snehu a kola se nemaji ceho chytnout, navic je podklad uklouzany. Po cca 40 minutach uz to vypada, ze to vzdame, ale jde okolo nejaky starsi pejskar a tak jej poprosime, at si sedne za volant, ze to zkusime s Mirkem vytlacit. Nakonec se zadari a muzeme auto otocit spravnym smerem a odject zaparkovat pred dum.

Prvni den se vyrazi na cely den do Beaver Creek. Tady to bude muset doplnit Barca, nevim jake stredisko je. Nakonec jsem nebyl jezdit a zustal s Jonaskem v aute na parkovisti (Bear parking lot), anebo jsme capali nekde venku ve snehu. Barca: Stredisko je super! Sklada se ze ctyr kopcu a najdete tam tereny vseho druhu, vcetne prudkych sjezdu mezi stromy se skoky ze skal. My jsme navic meli stesti na cerstvy prasan, takze to bylo opravdu pomazleni. Jelikoz jsem jela s tatkou, vzala jsem si lyze a museli jsme tudiz delat hodne zastavek neb na lyzich jsme v prasanu byli oba hned zadychani a s bolavyma nohama. Na vetsine mist se z prasanu vytvorily mekke boule, ktere byly zabavne, ale fyzicky narocne. Mimo jine jsme si sjeli take sjezdovku Golden Eagle, jejiz vetsi cast je soucasti trasy sjezdu svetoveho sampionatu zvaneho Birds of Prey. Je to docela strecha...;-)

Druhy den to byl Breckenridge Ski Resort. Obrovsky resort s temer sesti kopci, kam se da dostat a jezdit. Jeden z nejvyssich bodu, kam jsme se dostali s Mirkem, byl ve vysce 3914 m.n.m. No a dolu obvyklym zpusobem, jed si kudy chces. Je pravda, ze nektere useky  byly znacene jako cerna a v americkem znaceni jako "Most Difficult Trails" anebo "Extreme Terrain". Je to uz pak jen a jen na Vas, jak si verite a v neupravenem terenu, mnohdy uz rozjezdenem a primrzlem, budete verit. Vice snehu by sice bylo fajn, ale ani tady neumi porucit prirode, aby nefoukalo, nebylo -10 pod nulou a naopak aby pripadlo 1/2m cerstveho a svitilo slunicko...

Den treti a v Silverthorn posledni. Uklizime, balime a vydavame se do posledniho nevyzkouseneho strediska Arapahoe Basin (nekdy zkracene psano A-basin). Stredisko je na ceste do prusmyku Loveland, coz je alternativni cesta, jak se dostat pres hory. Tou prvni moznosti je pouzit Eisenhower tunel na hlavnim tahu silnice c.70. Asi nejvyse polozene nastupni misto a to ve 3286 m.n.m. Ne zas tak velke stredisko, ale pomerne hodne cest pro jezdeni mezi stromy, lesem, v kotlich. Tady to bude muset doplnit Barca, neb me nedelala dobre ta nadmorska vyska a tak jsem radeji znovu zustal s Jonaskem. Barca: Malo, pramalo snehu. Ale preci jsme si nasli nejaky ten prvosjezd v prasanu. Hodne terenu jsme ovsem vynechali, neb mame uctu ke svym prkynkum a jejich cene. To Americani se touto myslenkou evidentne nezabyvali a sekali to pres hlinu, skaly, stromky...Par modrych sjezdovek bylo urolbovanych - to mel tatka radost, vetsina cernych oplyvala relativne vysokymi boulemi a extremni teren, jimz je A-Basin proslaven, byl vetsinou nesjizdny pro nedostatek snehu. Kdyz se behem odpolednich hodin zatahlo nebe a nebylo videt ani na metr, oddychli jsme si, ze to muzem s klidnym srdcem zabalit;-)

Tim se uzavira nase, potazmo "Libovickych", odyssea a cesta za poznanim s podtitulem "Jak se lyzuje v Coloradu?". Pet stredisek, desitky najezdenych kilometru, tisice metru nad morem vystoupanych/sjezdenych za vsech tech cca 10 dni. A to vsechno bez urazu nebo jinych nasledku ;o) 

Obrazova dokumentace je prilozena nize >>>

US.2012.1 - Vail a lyzovani

Vail pokracovani:

Jak uz psala Barca v prvnim prispevku o nasi ceste do US za rodinou, tak bych to jen rozsiril o dalsi dny. 

Ve Vailu jsme meli zarizene ubytovani v apartmanech, jenz se daji pronajmout od trvalych vlastniku, ale je to temer vzdy v ramci vetsiho az hoteloveho komplexu. Nevypada to uplne jako hotelovy pokoj, je to mnohem vetsi a je zde uplne zazemi jako v regulernim byte, nicmene zde funguje pokojova sluzba a vymena rucniku + noviny kazdy den jako na hotelu. 

Mezi strediskem a nasim ubytovanim jezdi pravidelne minibus, takze do mesta ci na sjezdovky se da vyrazit jak je libo a nemusime se jeden na druheho vazat. Stredisko Vail je roztazene podel hlavniho silnicniho tahu a ma dve  hlavni nastupni mista (Lionshead Vail Square a Vail Village Mountain Plaza), z kterych se vysplhate z tzv. Front side na Back Bowls az na Blue Sky Basin. To jsou oblasti na ruznych stranach kopcu vzdy s nekolika lanovkami, vetsinou sedackami, a nespocet trasami (ne vzdy uplne sjezdovky v evropskem pojeti), ktere muzete pouzit. Onen rozdil mezi jezdenim v US a Evropou je ponejvic v pojeti stylu a pohybu v terenu. Zatimco v US Vas vyvezou na kopec a jed si dolu kudy chces - ale jen vyjimecne je teren upraven (proto maji taky vsichni tak neuveritelne siroke lyze do hlubokeho snehu), tak v Evrope je to tak trochu (ne vsude) opacne. Tady mas sjezdovku, co jsme pro tebe upravili, tak jezdi po ni a ne mimo ni. Zadny volny teren, zadne stromy, zadne kotle apod. Jinak bude zle. Ty ty ty!

Je to o pojeti sportovniho vyziti. Ve Vailu to maji nastaveno takhle a asi nikdo s tim nemel problem. Ba naopak, nekdy to bylo docela dobrodruzne, premyslet, jak se dostat na tamhleten prasan, co je videt z lanovky, ale tak aby jste se zase mohli vratit k lanovce ;o) 

Psat o Vailu a lyzovani tam by bylo na celej web-site. Jestli tam budete mit nekdy moznost zaject, doprucuju vyzkouset. Ceny za denni permici jsou okolo 80-100$ (rok 2012), ale zase to stoji za to. Pokud jedete na dyl, vyplati se koupit rocni za cca 500$ na celej resort a pak uz opravdu neni co resit. (Pozn. Barunky, rocni za 500 je ale jen pro residenty Colorada, zato kdyz se vam tam na tu sezonu podari "prestehovat";-), permice plati jeste do nekolika dalsich zajimavych stredisek!)

Kdyz napadne cerstvy snih je to nepopsatelne, jezdit ve volnem terenu a uzivat si te volnosti. Navic byva ve Vailu dost casto pekne pocasi a to je pak ve stredisku, jenz ma nejvyssi misto, kam se muzete nechat vyvezt, v 3500 m.n.m., neskutecna parada. Modra obloha, uzasna viditelnost a jedes si kam chces.

Tech pet dni, co jsme tam byli, ubehlo pomerne rychle. U Jonaska s hlidanim jsme se stridali. Taky mel par dni horecky, ale nakonec vse dobre dopadlo a hrani s dedou Mirkem, tetou Jolany ci strejdou Kenem a detmi ve finale stejne nic nepredcilo.

Asi nejzabavnejsi bylo Jonaskovo pobihani po chodbach v nasem "hotelu" a jezdeni vytahem, kde mohl mackat cudliky, kam pojedeme. Pridavek Barunky: No a potom samozrejme plavani a skakani ve vnitrnim bazene ci venkovni virivce. Tam jsme zazili i nadherne snezeni, zatimco jsme si s pivkem sedeli v horke vode s masaznimi proudy. No proste bajecne!

Kralici z klobouku / J & J Workout

Jednou takhle vecer v Bouldru si teta Jolana a Jonasek trochu protahli telicka...;-)

Jolana & Jonah worked out together for the first time...fun!;-)